PříběhyUpozorňuji předem, že tento příběh není vhodné číst večer a zvláště citlivými osobami. Hlavní pointa příběhu je uvedena ke konci příběhu a je o tom, jak Ježíš Kristus pomohl v praktické situaci a dokáže pomoci i Vám.
bez nadsázky mohu říci, že mi Vaše stránky zachránily život nebo přinejmenším duševní zdraví. Budu jen rád, když jej uveřejníte pro poučení Vašich čtenářů, neboť někteří mohou být dosud tak lehkomyslní jako já, když jsem se s Vašimi stránkami setkal poprvé... Jmenuji se Martin Krásný a již druhým rokem pracuji v malém univerzitním městě Arkhamu v USA jako stavební dělník. To sice neodpovídá mému vzdělání, ale lákaly mne nemalé peníze a také dobrodružství. Navíc firma, pro níž pracuji, se zabývá rekonstrukcí zdejší univerzity, takže jsem už od počátku mohl trávit chvíle volna v místní knihovně, oplývající zvláště indiánskými legendami, jež jsou lidem u nás zcela neznámé. Po nějaké době se mi, tak jako asi každému, zastesklo po domově a po rodné řeči, zvláště když jsem si začal všímat, že mám problém vybavit si některá česká slova. Pořídil jsem si proto počítač s internetem a začal jsem surfovat po českých stránkách všeho druhu. Vaše stránky jsem objevil někdy v březnu tohoto roku spíše náhodou. Prošel jsem si je, ale příliš jsem jim nevěřil a příběhy zde uveřejněné jsem pokládal za přehnané. Pokládal jsem se za křesťana, ale v takovém tom tradičním katolickém duchu. Bral jsem víru jen jako důležité kulturní dědictví... Uplynula zase nějaká doba a objevil jsem, bylo to 30. dubna, jiné stránky. I jejich obsah mi připadal přehnaný – i když z jiných důvodů, zato však zábavný. Protože jsem druhého dne nemusel do práce, důkladně jsem se do prohlížení těchto stránek zabral. Četl jsem články o magickém myšlení, prošel si zajímavou filosofickou práci Jaroslava Poláka o vzniku filosofie, prohlížel jsem si magické obrázky a četl články a drby známé věštkyně Zuzany Antares. Také jsem se zamyslel nad myšlenkami Romana Petrželky o astrologii, které mi přišly rozumnější, než většina textů na toto téma, s nimiž jsem se setkal. Také různé "magické čtverce", které mě jako člověka, který se vždy trochu zajímal o matematiku, docela zaujaly. Nedá se přitom říci, že bych těmto magickým stránkám nějak propadl nebo jim nekriticky věřil! Vždy jsem se pokládal spíše za člověka rozumového a zdravě skeptického. Čas ale plynul a ani jsem si nevšiml, že podvečer přešel v noc... Najednou jsem kdesi uvnitř pocítil, že se děje cosi divného, nepřirozeného. Snad to bylo světlo stolní lampy, které jakoby zesláblo a zežloutlo do barvy starého, věkovitého papíru. Kolem začaly zaznívat tiché, takřka neslyšné šepoty, jakoby vzdálený a přece blízký hovor skupinky spiklenců. V tom lampa zhasla. Pohlédl jsem zrovna v té chvíli na monitor počítače a ten se začal zvětšovat a spolu s ním i magický čtverec, který jsem si naposledy prohlížel. Šeptající hlasy zesílily a já jsem začal rozeznávat některá slova: "Azatot, nyarlatotep, ktulu, šub nigurat..." a další, na která si již nevzpomínám a ani nechci vzpomenout. Cítil jsem, že nemohu odtrhnout oči od nepřirozeně velkého monitoru. Čtverec s čísly zmizel a místo něj se tam začala zjevovat příšerná postava znetvořené malé dívky s dlouhými černými vlasy padajícími přes obličej. Srdce mi bušilo hrůzou, po zádech mi stékal ledový pot, ale stále jsem nebyl schopen pohybu. Potom šepot ještě zesílil a slil se do jediného proudu démonického rouhání. Monitor již zabíral veškerý prostor přede mnou a to ďábelské dítě začalo PROCHÁZET SKRZ! Jakoby to už nebyl monitor, ale jakási brána spojující můj pokoj s jiným světem! Její ruce sevřely mé hrdlo a pevně stiskly. V okamžiku nejvyššího zoufalství jsem zasípal: "Ve jménu Ježíše, pusť!" Příšera zasyčela a ucouvla. Její sevření trochu povolilo a mně se podařilo dosáhnout na klávesnici a zrušit zobrazené stránky "magick". Monitor jakoby se zmenšil, ruce nestvůry se stáhly, nicméně stále zůstávala na obrazovce jako děsivý stín. Lampa už opět svítila, ale bylo to to dříve zmíněné nepřirozené světlo. Zoufale jsem hledal v hlavě adresu Vašich stránek, šlo to špatně a nemyslelo mi to. Šepoty se stále ozývaly ze všech stran a snažily se mne dohnat k bezmoci a šílenství. "Pomoz mi, Ježíši!" zasténal jsem. V tom se mi v hlavě objevilo Vaše jméno. Snažil jsem se nevnímat dětské monstrum pohybující se v monitoru a pomocí vyhledávače jsem konečně našel Vaše stránky. Našel jsem v nich modlitbu k Ježíši a vroucně jsem ji opakoval tak dlouho, dokud se vše nevrátilo do původního stavu, a ještě dlouho potom. Bylo to příšerné, ale možná, že jsem potřeboval takto krutou ukázku opravdové MAGIE, která se může skrývat i v internetových stránkách, abych pochopil, že Ježíš není jen "kulturní tradice". Díky Vám jsem naživu či alespoň nejsem v blázinci. Děkuji Vám a děkuji Ježíši, že se mohu s tímto úděsným příběhem se šťastným koncem svěřit. Ze stránek www.mujweb.cz/www/mirap V pulce ledna 2000 me chtel napadnout opily Jarda (pritel mamky), byl jsem v kuchyni a kdyz ke me bezel s tim, ze mi ublizi (pravdepodobne by me zmrzacil), uplne spontanne jsem se mu podival do oci a rekl: V Jezisove jmenu prestan! Jarda se zastavil, vubec se me nedotkl a vubec uz nemel ten zly nenavistny pohled v ocich a pak mi rekl, ze ze me vysla sila, ktera ho ode me odrazila a zabranila mu ublizit mi. Dodnes mi rika: Mirku, ja moc dobre vim, ze ten Tvuj Buh Te prede mnou chrani. Potom 2. dubna. Modlil jsem se a dost plakal a prosil Jezise, aby mi odpustil vsechny spatnosti, co jsem udelal. Zvlastnim zpusobem mi moc bylo lito vsech spatnosti, co lide dnes delaji a i tech, ktere jsem kdy udelal lidem ve svem okoli i Bohu. Brecel jsem jak male dite a prozil jsem nadherne odpusteni a klid v srdci. Napadlo me poprosit Jezise o nejaky duchovni dar, nekolik let jsem se za to usilovne modlil. Najednou jsem uprostred modlitby zacal mluvit v andelskych, cizich a novych jazycich a chvalil jsem Jezise. A za tento dar jazyku jsem mu dodnes vdecny, protoze pro me byl vyraznou podporou meho vztahu k Jezisi i k me sluzbe druhym lidem. A jednoho dne, kdyz jsem byl s dcerkou Olinkou na navsteve u babicky (me mamky), a Olinka mela spatnou naladu a brecela a kricela. To byla jeste pomerne mala. Kricela a brecela a nedokazal jsem ji utisit ani ja, ani babicka, ktera mi do toho zacala nadavat jak neschopny jsem otec. Byl jsem porad nervoznejsi a mel jsem dojem, ze zacnu brecet s ni. Ani nevim jak se to stalo, ale spontanne a s virou v Jezise Krista jsem polohlasem rekl: V Jezisove jmenu, prestan. V okamziku, kdy jsem se dotkl jeji hlavy, prestala brecet a kricet a najednou byl tak nadherne klidna a spokojena jako nikdy. Kdyz jsem o tom pozdeji nekolikrat premyslel, porad me to udivovalo a dekoval jsem Jezisi za to, ze mi s v takove tezke situaci pomohl. Uvedomil jsem si, ze Bible ma pravdu, kdyz se v ni pise, ze kdyz naplno verime Jezisi, on nas nezklame. Me poznani Jezise Krista zacalo v jednom krestanskem sboru, Novy zivot. Je pravda, ze uz predtim jsem doma cetl Novy zakon, ktery mi dala sestra, ze ho dostavali ve skole a ona ho nechce. Me zajimal a rikal jsem si, ze mi to mozna neco do zivota da. Pak jsem potkal souseda, vedel jsem o nem, ze je verici a rekl jsem mu, ze jsem vlastne taky krestan, kdyz mam doma Novy zakon a ctu ho. Uplne me sokoval s tim, ze to tak vubec neni. Rekl mi vlastne jen jednu vetu, ktera mi pak delsi dobu znela v mysli: Ale Boha muzes poznat osobne. Me to sokovalo a vubec jsem to nechapal, myslel jsem, ze kdyz clovek cte Novy zakon a veri tomu, ze je krestan. Pak jsem sel na navstevu do te cirkve, vubec to nebyla stara zkostnatela cirkev s mnoha obrady, drahymi "kostelnimi" saty. Byli tam uplne normalni lide, co se umeli smat a neklaneli se zadnym socham a obrazum. Najednou jsem videl, ze ta cirkev, kterou popisuje Novy zakon, existuje i dnes. Do mikrofonu mluvil nejaky pan a rikal, ze kdo chce osobne poznat Jezise at uprimne v srdci veri a opakuje modlitbu, kterou bude rikat. Nic nemuzu ztratit, rikal jsem si, jen ziskat. Tu modlitbu jsem opakoval a myslel to v srdci uprimne. Najednou se celeho meho nitra a tela dotklo neco krasneho, jakoby jsem byl najednou volny jako ptak a byl jsem tak stastny. Jako kdyby me predtim neco drzelo v nejake pasti a v takove prazdnote, jako kdyby me nekdo vytahoval topiciho se z vody a ja najednou zvolna dychal a dychal. Vsechno se najednou ve me zmenilo, nemusel jsem se ptat, co se stalo, vedel jsem, ze je pravda to, co rika Jezis a co se deje uz nekolik tisic let. Bible mela pravdu, pokud budete uprimne hledat Boha, budete pokrteni Duchem svatym a budete osobne znat Boha a to plati i v dnesnim stoleti. Platilo to tenkrat za Jezisova zivota a plati to i dnes. A pak Bible jeste rika, ze Jezis je zivy, pomaha lidem a cini zazraky a kazdy, kdo v nej veri, ma moznost taky cinit zazraky. Platilo to pred 2000 lety a plati i dneska. inem@centrum.cz , květen 2004 V září 99 mi přišla e-mailem zpráva, v níž je i svědectví o Božím uzdravení: " Meli jsme ted v Liberci evangelizacni tazeni a videl jsem, jak se Pan Buh dotykal srdci lidi. To bylo uzasne. Moje babicka si prisla pro modlitbu za uzdraveni a uz chodi bez hole !!! " Autor příspěvku: Daniel Dostrašil.
Také i vás bych chtěl potěšit tímto osobním svědectvím a současně vás i ubezpečit o tom, že náš Bůh, který byl v Bibli nazýván také ´El Šadaj´, v překladu Bůh všemohoucí, je stále živý a všemohoucí a zasahuje, ať už obyčejnějšími či více méně zázračnými věcmi, do našich dnešních životů. A to, že Ježíš Kristus, je živý i v dnešních dnech, je zásadní rozdíl, který ho odlišuje od jiných v současnosti uctívaných bohů. Písmo říká, že viditelná znamení, která budou mít věřící v Krista, jsou mimojiné mluvení v jazycích, vymítání duchů a zázračné uzdravování Duchem svatým, které samozřejmě nemá nic společného s tzv. lidovými léčiteli, kteří své schopnosti mají od přijímání nejrůznějších ´energií´ vesmíru a přírody. Bylo to 2. dubna 2000, kdy jsem se před Bohem velmi pokořil a po tváři mi tekly slzy, protože mi bylo těžko u srdce. Vzpoměl jsem si na to, jak my, lidé, nespočetněkrát Boha zrazujeme a navzájem si ubližujeme, bylo mi také líto mých vlastních vin, kterými jsem se provinil jak proti Bohu, tak proti lidem. Tak, jako jsem se v tu chvíli před Ježíšem ponížil, to jsem, myslím, tak hluboce ještě neudělal. Když mi po tváři tekly slzy, chtěl jsem být v Boží blízkosti, v blízkosti Pána, kterého velmi miluji. Chtěl jsem ho chválit a to jsem také udělal, chválil jsem ho a děkoval mu za jeho lásku, pravdu a spravedlnost, za to, co pro nás dělal a dělá. Myslel jsem, že bych se mohl modlit i za zázračné duchovní dary zaslíbené všem věřícím v Bibli, ve které jsem již velmi dlouho věřil, i když jsem žádný doposud neobdržel. Věřil jsem slovům Ježíše Krista, že ty, co v něj uvěří, budou mimojiné ´mít tato znamení, budou vzkládat ruce na nemocné a uzdravovat je, vymítat démony a mluvit v nových jazycích´. A v tu chvíli mi vůbec nevadilo, že jdu tak trochu ´proti proudu´, protože v naší církvi v Boží sílu a moc lidé nevěří. V místnosti jsem byl sám, modlil jsem se a mé modlitby nezůstaly nevyslyšeny, Pán mě slyšel a pokřtil mě svým Duchem Svatým, kterým křtil biblické věřící. A pak jsem v půli mé modlitby najednou uslyšel, že místo svých vlastních slov plynule mluvím v nějakém jazyku, kterému jsem nerozuměl a tak trochu mi připomínal řeč nějakého afrického nebo asijského národa. Sám jsem se tomu docela divil, což je docela pochopitelné. Bůh tak potvrdil další své Slovo v Bibli, které říká, že ´když se dva věřící shodnou na modlitbě za nějakou věc, můj nebeský Otec jim to učiní´, protože se za mě v ten den modlil jeden známý z internetu, což jsem se dověděl až o několik dní později. Nesmírně to posílilo moji víru, která se i přesto nezakládá na něčem, co je viditelné nebo plně ověřitelné, křesťanská víra by se měla zakládat na důvěře k Bohu bez ohledu na všechny okolnosti, ve kterých se křesťan nachází. I když je pravda, že se to lépe říká a jinak prožívá. A tak teď v modlitbách mluvím a chválím našeho Pána Ježíše Krista z mého srdce a mysli, ale také někdy v jiném jazyku Duchem Svatým. Ne poprvé ve svém životě jsem se tím přesvědčil, že Bible nelže ani v dnešní době. Ohledně darů Ducha Svatého nás Bible vybízí, abychom se za ně horlivě modlili, ať už je to uzdravování, vymítání duchů, jazyky nebo proroctví. Za největší práci Ducha Svatého, lze podle mého názoru považovat, to, že působí obrácení v našich životech, a necháme-li se jím vést, může nás napomínat, usvědčovat, vést, dávat lásku, větší víru a dávat vítězství v našich životech. Pokoř se i Ty před Bohem, nebuď pyšný a jednej podle Písma. Modli se vážně a horlivě i za dary Ducha, vždyť ´Slovo Boží je mocné´ i dnes. Jeden z apoštolů nás dokonce nabádá ´nebraňte mluvit jazyky´, i když mi to někdy úplně ignorujeme. Důvěřuj Bohu a v modlitbách vytrvej, neříkej Bohu, kdy a jak má jednat, jestli vyslyší tvoji modlitbu hned nebo až za nějakou dobu, je pouze a jen na Něm. Modli se za Ducha Svatého ve Tvém životě, Bůh vám ho neodmítne dát, protože On nikomu nestraní.
Ježíš Kristus činí zázraky i ve dnešní době: Tvrzení, že Ježíš Kristus přestal činit nadpřirozené zázraky po v 1. století našeho letopočtu, je opravdu lež. Ve dnešní době jsou lidé uzdravováni a to ze dvou důvodů a typů nemocí: Duševní nemocí a normálních nemocí. Každý křesťan se vlastně uzdravil z duševní nemoci - z duševní slepoty a prohlédl a spatřil Boha. Přijal ho svým srdcem a svou myslí. Oči se mu otevřely a již přestal být slepý a začal vidět Boží stvoření, Boží království. Nyní shrneme několik uzdravení z různých nemocí a Boží zázraky aneb zprávy z celého světa (nezavírejte oči před pravdou...):
A co vy? Jste pořád nemocní? Neztrácejte naději a důvěru v Boha. Ježíš Kristus může vyslyšet Vaší modlitbu za Vás a své bližní a má moc je uzdravit. I duševně nemocní? I potom se modlete za duševní uzdravení. Bůh je duch, stejný Duch, který vzkřísil z mrtvých Ježíše Krista, stejný duch, který vzkřísil Lazara, stejný duch, stejného ducha teď můžete přijmout a nechat se jako ostatní křesťané pokřtít a naplnit Duchem Svatým. Je to pořád stejný Duch Svatý, skrze něj se děje většina uzdravení na křesťanských shromážděních (a nejen tam). Autor příspěvku: František Sokolovský. Článek je beze změn volně šířitelný.
Místa, kde Bible hovoří o tom, jak Bůh zázračně působí, kde Bůh způsobil, že lidé uzdravovali, prorokovali, mluvili v jazycích a vyháněli démony, mi vždy připadala trochu vzdálená a nevšední. Bible mluví o tom, že náš Bůh Otec nebeský, nám věřícím bude pevnou skálou a pomocí. Bible říká, že nám neublíží ani jedovatý had. Zní to asi trochu neskutečně, ale je to tak. Sám se se o tom nepřímo přesvědčil. V Bibli se říká, že křesťan Pavel byl u ohně a kousl ho jedovatý had. Tamní domorodci na Maltě se tomu divili: "Když Pavel nasbíral náruč chrastí a přiložil na oheň, zakousla se mu do ruky zmije, která prchala před žárem. Jakmile domorodci uviděli, že mu visí na ruce had, říkali si mezi sebou: ´Ten člověk je určitě vrah.´ Ale Pavel setřásl hada do ohně a nic zlého se mu nestalo. Oni čekali, že oteče nebo že najednou padne mrtev. Když to však dlouho trvalo a viděli, že se s ním nic neděje ..." velmi se tomu divili. (Skutky apoštolů, 28 3-6) Ale na jiném místě Bible říká, abychom Boha nepokoušeli. Kdyby se některý křesťan začal vyvyšovat a říkal by: "když teď sním nebo vypiji něco jedovatého, nezemřu, to je co?", velmi se mýlí. Je to totiž v tom jestli chce člověk ukázat druhým, že je lepší a že má něco co druzí nemají nebo jestli se chce spolehnout na Boha a důvěřovat mu. Můj bratr (v duchovním význ.) mi vyprávěl jak jeho známý, také věřící, měl malou dceru a ta jednoho dne spolykala velké množství nějakých prášků. A ty se jí téměř staly smrtí. Když byla v nemocnici a otec mluvil s lékařem, ten mu řekl, aby se smířil s tím, že jeho dcera nemá žádnou naději a zemře. Ale otec dívky věřil v Boha a spolu s ním se modlila za jeho dcerku celá církev. Bůh ji hned uzdravil a dnes je naživu! Lékaři se velmi divili, ale my křesťané víme... I já jsem Bohu vděčný, že mi pomáhá. Okolo 25. ledna 1999 se mě pokusil bezdůvodně napadnout opilý muž. Oproti němu jsem dost malé postavy, ale i přesto jsem z něho strach neměl. Ještě teď si vzpomínám na tu velmi zvláštní chvíli. Když už mi byl velmi blízko a chtěl mě udeřit, nehýbal jsem se a upřeně jsem se mu podíval do očí a nahlas jsem mu přikázal: "Přestaň, ve jménu Ježíše Krista!", tak jako to dělali křesťané v Bibli. V tu chvíli úplně změnil náladu, uklidnil se a zastavil se. Já kolem něho bez problémů odešel pryč. Za několik minut jsem se s ním setkal a on se mě opakovaně se ptal, co to bylo za sílu, která ho zastavila. Zeptal jsem se ho, proč ho to zajímá a pak jsem mu řekl: "To je ta síla, která uzdravila i slepého, síla, která dokáže obživit i mrtvého a není to síla svalů. Je to Ježíš Kristus!" Poznal jsem, že mi Bůh pomáhá. Pochopil jsem, že Bůh člověka miluje. Teď už vím, že nejrůznější náboženství a filozofie slibují člověku všechno možné, ale biblický Bůh činí křesťanství živé i v dnešní době.
Čas: Čtvrtek 20.8.1998, 12:40-12:45 Místo: Praha 4 - Krč v autobusu č. 189 jedoucím z Kačerova, ke mě domů, stanice Zálesí V onom okamžiku stojím v autobusu č. 189 (dlouhý se 4 dveřmi) asi v prostředku a podívám se směrem ke 2. dveřím, kde seděla na vozíčku asi 40 let stará (vlastně mladá) paní, kterou jsem neznal. Pocítil jsem lítost a vzpomněl jsem si na evangélium, Ježíše Krista, Božího Syna a Bibli, kterou jsem momentálně měl v batohu, ale momentálně jsem nečetl. A tu jsem si v duchu (tedy sám pro sebe) řekl: "Kdyby tu byl Ježíš Kristus, řekl by jí: 'Vstaň a choď!', jistě by vstala, vzala by svůj vozík a šla." Tu autobus zastavoval na zastávce a paní chtěla vystoupit. Tu se lidé, kteří byli k ní nejblíže, vstali a chtěli jí pomoci vystoupit a také s vozíčkem. Ale paní sama vstala, tlačila vozíček před sebou, ze schodů ho dostala sama! Lidé se divili, ale nechápali a sedli si na svá místa. Příští stanici jsem vystoupil, protože jsem šel již domů. Až později jsem si uvědomil, že vlastně šlo o Boží zázrak, který mě v tu dobu nenapadlo rozkřikovat po autobusu a tak to alespoň tisknu na tiskárně, abyste, bratři a sestry a celá naše velmi početná rodinko s jediným milujícím Otcem, tedy Otce v nebesích, který stvořil naprosto vše, který uzdravuje lidi. Přísahám, že jsem to viděl na vlastní oči a že je to pravda. Uvěřil jsem tedy v evangélium a moc našeho jediného Otce v nebesích, našeho Boha. Děkoval jsem mu, že se nad paní v autobuse slitoval a uzdravil jí. Ještě teď na to myslím, když to píšu. I vy se tedy uzdravujte ze svých nemocí, také i duševních. Protože nejsme tu proto, abychom byli nemocní, ale abychom byli zdraví, abychom se radovali ze života a nenechali si ho zkazit běžnými lidskými starostmi a problémy, které trápí nevěřící. My věřící jsme trochu "nad" běžnými starostmi a jdeme k Bohu, tedy máme určitý nadhled a jak je přece řečeno, nejdeme zespoda nahoru, ale zezhora nahoru k Bohu. Neboť dobré základy nám dal náš Otec, Syn a Duch Svatý. Pokoj a požehnání Vám všem. Autor příspěvku: František Sokolovský. Článek je beze změn volně šířitelný.
Dnešní katolická Marie není nikdo jiný než dřívější pohanská Semiramis. ... Jako jezuitský kněz jsem navštívil francouzské město Lourdy. Viděl jsem zázraky, které se tam děly. Muž, kterému chyběla noha od kolena dolů, byl umístěn do vody. Na vlastní oči jsem viděl, jak mu noha rostla jako míč z masa, až se posléze vytvarovala do chodidla s prsty. Muž vstal a chodil a oslavoval Pannu Marii. Zástupy žasly. Nevěděly, že také ďábelští duchové mohou činit zázraky. Bible to však jasně Ježíšovými slovy říká: »Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do nebeského království. Pouze ten, kdo koná vůli mého nebeského Otce. Mnoho mi jich v onen den řekne: ´Pane, což jsme nemluvili tvým jménem jako proroci. A což jsme tvým jménem nevyháněli zlé duchy? A což jsme tvým jménem nedělali zázraky ve velkém počtu?´ Ale tehdy jim řeknu: ´Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne činitelé ohavností.´« (Matoušovo evangelium, 7.kapitola, verš 21 - 23). Tyto zázraky skutečně dělají ďábelští duchové." Citace z knížky Tajné dějiny Jezuitů. Na adrese http://mujweb.cz/www/novpol je knížka k dispozici ke stažení.
Poté, co jsem se rozloučili s poslední skupinou, vydali jsme se s Darlene postupně navštívit co nejvíce skupin na Bahamách a v Dominikánské republice. Dorazili jsme na první místo poštovním člunem, přešli po přistávacím můstku a byli jsme přivítáni šest zářícími dívkami. Pomohly nám se zavazadly a spacáky a dovedly nás do svého "domova", staré dřevěné školní budovy, jejíž okna držela otevřená jen pomocí tyčí. Nad poškrábanou tabulí visel zaprášený portrét královny Alžběty, která na nás strnule shlížela. "Jak se vám daří?" zeptala se Dar. "Ohromně!" odpověděly dívky. Navštívily už téměř každý dům na ostrůvku a měly radost hlavně z mladých lidí, kteří přicházeli na večerní shromáždění před obchodem. "Je to jediné místo, kde je generátor, takže máme světlo." Na své další zastávce jsme slyšeli podobné. Mladí lidé byli opravdu
velmi dobrými evangelisty. Jak jsme s Darlene cestovali od ostrova k
ostrovu, naše nadšení se stupňovalo. Chtěl jsem si vštípit do paměti
jednotlivé podrobnosti, zejména kvůli budoucímu rozhovoru s odpovědnými
vedoucími ve Springfieldu. Citace z knihy Bože, jsi to Ty?, Loren Cunningham, vyd. 1995.
Když jsem se jednou vracel lokálkou ze shromáždění, posadil se proti mně mladík s radiomagnetofónem, který byl značně "společensky unavený". A vypadalo to, že při tom pití přišel i o sluch (nejen hudební). Jen dosednul, hned pustil naplno velice nepříjemnou metalovou hudbu. Na tvářích všech lidí ve vagónu byla vidět značná nelibost s jeho počínáním, ale kupodivu se nikdo neozval (dokonce ani průvodčí). Přemýšlel jsem o Bohu a vzpomínal na lidi, kteří ve víře vzkládali ruce na ledničku, automatickou pračku apod., a tyto přístroje znovu začínali pracovat. V duchu jsem "připomínal" Bohu, že on dává život všemu co je na této Zemi, a že jen díky němu zde mohou pracovat všechny ty vynálezy. Dobře jsem věděl, kam ve svých úvahách mířím. Když jsem dospěl až sem, magnetofóm náhle začal zeslabovat až téměř úplně ztichnul. Kazeta se točila vesele dál, ale bez zvuku. Opilý mladík nechápavě kroutil kolíkem hlasitosti, ale marně. Když jsem si uvědomil, co se právě stalo, řekl jsem (opět pouze v duchu) Bohu: "Díky Bože, to už stačí - pochopil jsem." A v tu chvíli magnetofón opět začal hrát. Teď mi už ani moc nevadila ta hrozná hudba ani její hlasitost. V duchu jsem se smál a radoval z toho, že Bůh má opravdu všechno pevně ve svých rukách. Poznámka: Tento zážitek vypovídá o dvou oblastech
a myslím, že obě jsou velice důležité. Autor příspěvku: Libor Diviš. Článek je beze změn volně šířitelný.
Tak jsem byl takhle jednou na chalupě a plel na poli cibuli. A protože se při tom stejně nedalo nic jiného dělat, tak jsem se modlil v jazyku. Po určité době jsem cítil, že se mám jít modlit za sousedku - za její problémy s páteří. Říkal jsem si, jestli se mi jenom něco nezdá a zkrátka jsem nešel. Za nedlouho poté šla tato paní na operaci páteře. Pak mi teprve došlo, že to skutečně bylo "puzení od Pána" a že tato paní pravděpodobně nebyla uzdravena proto, že jsem neposlechl a nešel. Poznámka: Tento zážitek vypovídá něco o tom, co se děje, když se člověk rozhodne neposlechnout Boží volání. A nemám žádnou omluvu pro to, že jsem nešel. Skutečným důvodem nebyla moje nejistota, zda skutečně slyším Boha (ikdyž i ta hrála svou roli), ale má pýcha. Ano, šlo mi o to, abych nevypadal jako blázen, pokud by Bůh nic neudělal. Moje pýcha zabránila Bohu, aby se mohl oslavit a pomoci této paní. Pokud se Vám někdy stala podobná příhoda, pak víte, že není možné na ní jen tak zapomenout. Protože se asi každému z nás občas stane, že si není jist, zda je jeho puzení od Boha či nikoli, pokusím se navrhnout Vám řešení. Posuzujte "svůj" nápad ve světle Písma! Souhlasil by s Vaším počínáním Bůh? Pakliže je Vaše odpověď ano, pak to udělejte! Nejste zodpovědní za to, zda bude člověk, za kterého se modlíte, uzdraven, vaší zodpovědností je se za jeho uzdravení modlit! Jestliže se nic nestane a Váš krok byl v souladu s Písmem, pak se nic neděje. Pouze se pocvičíte v trpělivosti a vytrvalosti. A pokud se Bůh k Vaší modlitbě přizná, bude to povzbuzení nejen pro Vás, ale i pro člověka, za kterého jste se modlili. Poznámka2: Ze života s Bohem jsem se naučil pár
věcem: 2. Neposlušnost se nikdy nevyplácí. Pokud najednou (jakoby z ničeho nic) přestanete slyšet Boha, nebo Bůh přestane odpovídat na Vaše modlitby, pak asi nejlepší radou, jakou Vám mohu dát, je: "vraťte se v myšlenkách do doby, kdy jste Boha slyšeli naposledy a zkuste si vzpomenout, zda jste nezapomněli vyznat a opustit nějaký hřích, nebo jste náhodou nezapomněli poslechnout nějaké Boží volání. Pokud poprosíte Ducha svatého o pomoc, určitě Vám pomůže. A třeba se tím necháte poučit a příště Vás myšlenka na neposlušnost ani nenapadne". Autor příspěvku: Libor Diviš. Článek je beze změn volně šířitelný. |
Démonská bytost se bála jména Ježíš Kristus Ježíš mi ušetřil pobyt v nemocnici Od okultismu jsem dal ruce pryč Ježíš Kristus uzdravuje i dnes Citace z knížky Bože, jsi to Ty? |
| Úvod | Chci poznat Ježíše | Něco zadarmo? | Nastav jako domov | Vyhledat | Zasílání informací e-mailem | Vytiskni | Kontakt |